Plasty v životním prostředí jsou občas z překvapivých zdrojů. Třeba ze sportovního vybavení, které člověk snadno ztratí a málokdy najde – airsoftové kuličky, frisbee, rybářské vlasce nebo golfové míčky. Bohudík pro sport a bohužel pro přírodu, tohle vybavení je obvykle z úžasně odolných materiálů a příroda si s ním sama neporadí. Hromadění takových věcí může mít všemožné následky. Pojďme si rozsah znečištění a možná řešení ukázat na malém kulatém příkladu – golfovém míčku.
Jak velký je to problém?
Jak kde. Golf se hraje hlavně na golfových hřištích a ztracené míčky tedy významně zamořují jen jejich blízké okolí. Tam jich ale umí být hromada, jak ukazuje výzkum dvou potápěčů a jednoho Stanfordského vědce. Z moře v okolí pěti golfových hřišť na pobřeží Kalifornie nasbírali skoro 40 000 golfových míčků.
Videa z místa výzkumu působí skoro apokalypticky. Tým se prozatím zaměřil hlavně na sčítání míčků, ale ukázal taky, že část míčků se rozkládá na obávané mikroplasty a s některými si třeba hrají ohrožené mořské vydry.
Přestože žádnou újmu na mořském životě výzkumníci zatím nepozorovali, měla by se prý situace pečlivě prozkoumat. Podle autorů je totiž dost možné, že míčky nebo jejich části se dostávají mořským živočichům do bříšek a můžou pro ně být z dlouhodobého hlediska škodlivé. Podobně to vnímají dokumentaristé z BBC.
Co s tím?
Nejúčinnější by bylo zakázat golf. Nebo aspoň zakázat golf v otevřené krajině, poblíž cenných přírodních lokalit. Nebo každé hřiště oplotit ze stran i shora jemným pletivem, aby z něj míčky nelétaly ven. Jenže taková řešení jsou dost extrémní a těžko je někdo prosadí, obzvlášť když důkazy o škodlivosti zatoulaných míčků jsou zatím nedostatečné.
Vyřeší všechno rozložitelné golfové míčky?
Pár výrobců začalo dělat míčky, které se ve vodě rozkládají. Jeden výrobce dokonce naplnil jádro takového míčku rybím krmením a prodává je jako „přátelské k rybám“. Ale ani to není žádná výhra. A to doslova. Jsou z málo odolných materiálů, které jsou navíc citlivé na vlhkost, takže po pár úderech a chvíli ve vlhké trávě se zákonitě zničí. I podle dostupných recenzí se s nimi skoro nedá hrát. Paradoxně by tak nakonec mohly být horší než ty klasické. Ve vodě jich skončí víc, protože si je hráči nebudou tolik hlídat. Kdo by se honil za míčkem, když ho neměl nijak rád a když má být rozložitelný? Vodní ekosystémy jsou citlivé a přidávat do nich velké množství čehokoliv je vždycky riziko. I ten nejméně toxický a nejlépe rozložitelný materiál může narušit rovnováhu živin a působit ničivě, pokud je ho na jednom místě moc.
Míčky s rybím krmením by mohly přinést i další problémy, pokud by začaly být hodně populární. Divoká zvířata se zkrátka krmit nemají. Narušuje to přirozený potravní řetězec a učí to zvířata spoléhat na jídlo od člověka. Pak bezradně umírají hlady, když najednou není.
Jak tedy být ekogolfista?
Přes eko míčky, které jsou dnes dostupné, rozhodně cesta nevede. Zatím nejlepší je tedy staré dobré řešení – hlídat si své míčky. Pár firem na to vyvíjí zajímavý zlepšovák – míčky se zabudovanou elektronikou pro určení polohy [7]. Snáz se hledají a jejich cena člověka taky pěkně motivuje, aby je neztrácel. Kdo nemá čas honit se za ztracenými míčky, měl by vyžadovat od správce svého sportoviště, aby semtam zajistil pečlivý úklid v okolí.
Autor: Aneta Pospíšilová
Študovala VŠCHT v Prahe a vďaka škole ju začala zaujímať „chémia bežných vecí“ – hlavne liekov, kozmetiky, jedla a plastov. Učila sa, ako sa tieto veci vyrábajú, čo sa s nimi deje po použití a ako to všetko ovplyvňuje svet okolo nás. Po absolvovaní pracovala vo výskume vo viacerých firmách. Teraz si tiež robí doktorát na VUT v Brne, kde sa zaoberá napríklad plastami a bioplastami, kozmetickými surovinami alebo zužitkovaním odpadových materiálov. Deliť sa o odborné znalosti berie ako nepísanú povinnosť každého vedca.
Páči sa vám, čo píšeme?
Odporučte článok známym alebo nás sledujte na našich sociálnych sieťach.
Facebook NašeBio&Eko
Instagram @nasebioeko
