Že se kvůli výrobě palmového oleje ničí pralesy a mizí divoká zvířata, to asi všichni víme. Ale co ostatní oleje? Právě tím se zabýval výzkum Erika Meijaarda a jeho kolegů [1]. Analýzou dat zjišťovali, kolik rostlinných a živočišných druhů je ohroženo kvůli pěstování té které olejné plodiny. Výzkum ukázal, že palmový olej není jediný, který ohrožuje druhovou rozmanitost. Kokosový a olivový olej jsou v tomhle směru dokonce horší.
Konkrétně tým zjistil, že vypěstování každého milionu tun kokosového oleje ohrožuje 20 rostlinných nebo živočišných druhů (obr. 1). Jako příklady druhů, za jejichž skomírání kokosy můžou, se ve studii uvádí třeba nártouni Tarsius sangirensis, rybky Devario pathirana nebo papoušci druhu Vini kuhlii (obr. 2). Poměrně zlé skóre má i palmový olej, kde vypěstování každého milionu tun ohrožuje skoro čtyři druhy živočichů nebo rostlin. Tento poznatek je vlastně docela logický. Kokosy i olejové palmy se pěstují převážně na tropických ostrovech, kde ještě pořád nějaká biodiverzita je. Ekosystémy jsou tam pestré, složité a citlivé a zvětšování zemědělských ploch na úkor divoké přírody tam ohrožuje hodně druhů.
Ze stejného důvodu vyšly ve studii velmi dobře oleje řepkové a slunečnicové. Vypěstování milionu tun každého z nich ohrozí “jen” 0.05 resp. 0.04 druhu. Je to tím, že slunečnice i řepka se pěstují hlavně v mírném pásu Evropy a Asie, v tradičně zemědělských oblastech. Tady člověk vytlačil skoro všechny plaché a citlivé druhy už před staletími.
Překvapivé je, že jako druhý nejhorší vyšel olivový olej. Vyrobení každého milionu tun olivového oleje ohrožuje více než čtyři druhy. Podle autorů je to tím, že se poslední dobou olivy často sklízí v noci pomocí automatických strojů. Stroje spolu s olivami vcucnou i hromadu ptáků, kteří na olivovnících hnízdí [2].
I přesto autoři vyzývají k umírněnosti. Prý nemá smysl dávat hned kokosy a olivy na seznam “zlých” plodin. Nakonec vliv na biodiverzitu je jen část toho, co produkce olejů dělá. Jak moc pěstování olejných plodin vyčerpává půdu, znečišťuje vodu a vzduch nebo jaké má dopady na společnost, to už je mimo záběr této studie. Přitom je to přinejmenším stejně důležité. Navíc ekologičnost zemědělství nezávisí tak moc na plodině, jako spíš na tom, co zemědělcům místní zákony a zákazníci dovolí.
Autoři chtěli hlavně ukázat, že při hodnocení environmentálních dopadů bychom měli míň dávat na city a víc počítat. Ukáže nám to věci, které bychom jinak přehlédli – třeba že kokosy na krásném pobřeží nebo romantické olivovníkové háje přírodu taky dost zatěžují. A že nálepka “bez palmového oleje” na výrobcích ještě neznamená, že jsou pro přírodu lepší – záleží taky, co je ve výrobku místo něj a jak se to vypěstovalo.
Z jakého oleje si upéct buchtu, aby byla skutečně eko, na to autoři bohužel odpověď nemají. Metodika na objektivní a transparentní hodnocení olejů totiž zatím chybí a autoři vyzývají odbornou veřejnost, aby s tím začala honem rychle něco dělat. Nejlepší rada do běžného života tak zatím bude hlavně neplýtvat žádným olejem. A taky podporovat politiky a výrobce, kteří to s udržitelným zemědělstvím myslí vážně a nechávají si poradit od odborníků, kteří ekologické dopady umí počítat.
Autor: Aneta Pospíšilová
Študovala VŠCHT v Prahe a vďaka škole ju začala zaujímať „chémia bežných vecí“ – hlavne liekov, kozmetiky, jedla a plastov. Učila sa, ako sa tieto veci vyrábajú, čo sa s nimi deje po použití a ako to všetko ovplyvňuje svet okolo nás. Po absolvovaní pracovala vo výskume vo viacerých firmách. Teraz si tiež robí doktorát na VUT v Brne, kde sa zaoberá napríklad plastami a bioplastami, kozmetickými surovinami alebo zužitkovaním odpadových materiálov. Deliť sa o odborné znalosti berie ako nepísanú povinnosť každého vedca.
Zdroje:
[1] Meijaard, E., Abrams, J., Juffe-Bignoli, D., Voigt, M., & Sheil, D. (2020). Coconut oil, conservation and the conscientious consumer. CURRENT-BIOLOGY-D-20-00608.
[2] da Silva, L.P., and Mata, V.A. (2019). Olive harvest at night kills birds. Nature 569, 192
