Ahoj, mé jméno je Eliška a jsem mámou dvou malých kluků, ale také manželkou, ženou v domácnosti a člověkem, který se snaží žít minimalisticky, zero waste a celkově tak trochu jinak pohlížet na svět.
Nejsem rozhodně 100% minimalista, ale kdo je to vlastně minimalista? Člověk, který má jednu židli, jeden stůl a jednu postel, nebo snad člověk, který má 20 třiček, 4 bundy a 5 kalhot? Obojí je v pořádku, když to vy sami tak cítíte. A já bych Vás teď ráda trochu zasvětila do svého života, ukázala Vám, jak to dělám já a jak to mě a mé rodině vyhovuje. Ale každý si už z tohoto článku vezme to, co jemu a jeho rodině vyhovuje. 😉
A jak to tedy vše začalo?
Před skoro pěti lety se mi narodil první syn. Už v těhotenství jsem četla různé knihy o minimalismu, zero waste smyšlení, barefoot obuvy (zdravá obuv), aj. A říkala si, že tohle chci a tak jsem začala. Už při nákupu věcí pro miminko jsem věděla, že opravdu nepotřebuji zavinovačku, monitor dechu, velké množství oblečení, ze kterého mimochodem malé dítě hned vyroste ani spousty krémů, aj. Spoustu oblečení jsem podědila, něco málo nakoupila. Základ byla autosedačka, šátek na nošení miminka, pohodlné oblečení pro mě i dítko, látkovým plenám jsem bohužel nikdy nepřišla na chuť, za to jsme praktikovali BKM (bezplenková komunikační metoda) a velmi používaná hračka (houpací lehátko) na miminko, kterou jsme užívali i na druhého syna.
Během prvního roku života syna jsem darovala a prodala zhruba 5 tašek oblečení, velké množství knih jsem dala do různých knižních budek, nebo prodala, kompletně jsem přešla na netoxickou domácnost a začala nosit barefoot obuv. Myslím, že ZW, minimalismus, ale i non toxic domácnost spolu velmi úzce souvisí a že je důležité vzájemně tyto směry prolínat. Netoxická domácnost mi například vyřešila od narození se vracející problémy s atopickým ekzémem. Barefoot obuv velmi výrazné haluxy a minimalismus, ten do naší rodiny asi přispěl největším dílem. Nemusíme tolik času věnovat úklidu, vše má své místo, takže všichni vše najdou, bydlení máme vzdušnější, čistší a už vůbec nemusím ráno stát nad otevřenou skříní a několik minut se rozmýšlet, co si vezmu na sebe. To mně vždy velmi ubíjelo. Je to opravdu životní styl, který ne každému vyhovuje, ale když už se k němu rozhodnete směřovat, budete nadšení z každé provedené změny v domácnosti.
A jak to tedy u nás vypadá?
Bydlíme v bytě 3+1 na kraji města. Já, manžel, dva naši synové a dvě bengálské kočky. Jelikož máme s manželem rádi moderní skandinávský styl bydlení, snažili jsme se tak i zařídit náš byt. Tak například v obývacím pokoji máme pohovku, křeslo, konferenční stolek, knihovnu, televizi a kočičí šplhadlo. Na gauči nenajdete zbytečně malé dekorační polštářky a ani na knihovně není velké množství odložených věci tzv. na potom, nebo možná se do nich ještě tento týden podívám. Poznáváte to? Základem toho všeho je, aby každá věc ve vašem bydlení měla své místo, když bude mít své místo, nebude se jen tak válet někde na stole, nebo na lince, nebo na nočním stolku. Vždy budete vědět kam sáhnout. Spousta mých kamarádek, když k nám domu přijde říká: ty tady máš tak uklizeno. Jak je to možné? Já vždy odpovím to samé. Každá věc má své místo! Proto, když tu danou věc již nepotřebuji, uklidím ji tam, kam patří, a proto se mi nikde neválí takové ty drobnosti.
Takřka ve všech případech se řídím heslem: Co nepoužívám déle, jak 7 měsíců, jde z domu. To ale neznamená, že když je například žena těhotná a 7 měsíců neoblečení lezecký sedák, že ho vyhodí, předpokládá se, že až porodí, tak, že se postupně třeba k lezení vrátí. Ale je jasné, že starou poškrábanou pánvičku, která někde v lince vzadu čeká již několik let, nikomu chybět nebude, tak pryč s ní. Všeobecně doporučuji nezačínat oblečením. Mnoho lidí má velké množství oblečení, a když začne s oblečením, tak si uzme moc velký kus a odradí ho celý minimalismus. Začněte s drobnostmi, například vytřiďte nepotřebné papíry, nebo propisky, které již dlouhou dobu nepíšou. Budete mít radost a budete o krůček dál k vysněnému minimalismu. Já osobně nemám problém se věcí zbavovat, prostě buď je potřebuji, dělají mi radost, nebo je nepotřebuji, radost mi nedělají, tak jdou o dům dál.
To bylo jen strohé nastínění mého života a mých začátků. Pokud se Vám článek líbil, nebo byl pro Vás alespoň trochu inspirativní, či přínosný, jsem velmi ráda a příště se můžeme konkrétněji zaměřit na místnosti v domácnosti, nebo na minimalismus a děti, to je totiž kapitola sama o sobě. 🙂
Autor: Eliška Šobr
